Ovšem pana Štěcha vůbec vůle většiny nezajímá. On jako i další věrní Drymlové, jen papouškují otřepaná hesla z Paroubkovsko-Rathovské demagogické dílny s.r.o.
Nově organizované protestní akce opravdu dělají z odborů skutečně jakousi pátou kolonu oranžovo-rudým kmérům, jak velmi trefně nazval pan Polanecký.
Já bych se však spíše vrátil do doby, kdy ruku v ruce všichni jak jeden šik vyrazili jako nebývalá světová rarita, ne protestovat, ale na podporu jednoho z nejhorších paskvilů, který náš parlament proti vůli všech ostatních demokratických institucí pomocí komunisticko-socialistícké válcovací stolice protlačil a až Ústavní soud většinu do nebe volajících pitomostí zrušil.
Připomeňme si hrst absurdit v oblasti pracovněprávních vztahů, které nemají obdobu ani v nových členských zemích EU, natož pak v zavedených demokraciích vyspělého Západu.
• Bez souhlasu odborů by nesměl pracovník odjet ani na pohřeb příbuzného, zato má bez ohledu na mínění zaměstnavatele nárok na pět placených dnů ročně, aby se mohl zúčastnit povinných odborových školení (ještě že zákoník práce zaměstnavatelům nenařizoval proplácet odborářům také chlast a děvky).
• Odbory by mohly bez udání důvodu zablokovat noční nebo přesčasovou práci, jakkoliv to může mít třeba i likvidační dopad na prosperitu firmy.
• Podnikové odborové buňky by směly žvanit dočista do všeho, a to i bez elementární znalosti manažerských problémů: rozhodovat o výši mezd a o všelijakých zaměstnaneckých výhodách, fakticky diktuvat zaměstnavatelům konečné znění kolektivní smlouvy. Jednoduše řečeno by přebíraly - znovu podotýkám, že bez jakékoli odpovědnosti - roli, která z principu náleží podnikovému managementu.
Je nabíledni, proč se za tuto karikaturu zákoníku práce se tak zuřivě bili právě všelijací Duškové, Štěchové či Škromachové ruku v ruce s parlamentními sociál-komunisty: je to ve své podstatě lehce pozměněné bolševické dílo inspirované někdejším sovětským vzorem, které víc než za práva poctivých pracujících bojuje za konečné třídní vítězství rudého dělnictva nad nenáviděnými buržousty.
Normální zaměstnance by mělo varovat, že český zákoník práce z komunisticko-socialistické manufaktury znepokojil nejen Klause, podnikatele a pravicově orientované národohospodáře, ale i renomované zahraniční ekonomy včetně těch levicových. Čouhá z něj totiž ohromné riziko nechuti k svobodnému podnikání a hrozba vzrůstající nezaměstnanosti, protože jen idiot by budoval firmu pod dozorem lemplů, kteří za nic neručí, jenom hlupák by zaměstnával lidi, které nebude smět propustit, když se pro podnik stanou pouhou přítěží.
Stejně tak jenom nenapravitelný blb z řad zaměstnanců může slyšet na sílící hřmot rudé odborářské zbroje, na svolávání k útoku proti skutečnému zaměstnaneckému zájmu, jímž jsou prosperující podniky ochotné třeba i jen na omezenou dobu dát obživu každému, kdo má zájem o poctivou práci a je pro její výkon vybaven nezbytnými odbornými předpoklady.
Soudruh Štěch mně jako dosud nikdo před ním pomohl pochopit, proč někteří drobnější podnikatelé vnímají vznik odborových organizací ve svých firmách jako nebezpečný zárodek králičího moru, jemuž je nutno se bránit všemi prostředky včetně prohození dělnických předáků nejbližším, nejlépe zavřeným oknem. Skrze pohrobky ROH se totiž na kdejaké pracoviště dere nekonečným počtem životů obdařené bolševické svinstvo, které si už zase brousí zuby i na to málo, čeho v minulých letech dosáhli obětaví lidé poctivé práce, osvobození od stranického diktátu.To je pádný důvod k uplivnutí před každým užitečným troubou, angažujícím se v (post)komunistických odborech, lhostejno zda Štěchových nebo jiných. Dokud se budou bafuňáři ze žižkovského Domu odborových svazů plést do věcí, které jim nepřísluší, musíme se, jakáž pomoc, smířit s tím, že čeští zaměstnanci budou nuceni se bez svých organizovaných ochránců nějak obejít
Nyní vyrážejí Štěchovy odbory do boje s reformou zdravotnictví, ačkoliv pro většinu jejích členů asi nebude problém vyštrachat třicetikorunu, když v pohodě mají na platbu odborářských příspěvků z nichž si štědře platí své tlučhubářské bossy.
Důchodovou reformu, protože je naprosto nezbytná vzhledem ke stárnutí obyvatelstva prostě někdo zavést musí ! Čím dříve, tím lépe ! Socialisté promr_ali 8 let bez výsledku! Strašit ty nejnaivnější jakousi chudobou ve stáří je velmi ubohé a laciné! Každý zodpovědný člověk musí myslet na zadní kolečka ! Lemplové, kteří žijí ze dne na den, kradou kov ze hřbitovů, dráty z vedení, devastují obydlí i celá sídliště, zneužívají socialistickou štědrost státu, se budou muset holt spolehnout na své početné familie, aby se o ně na sklonku života postaraly, když sami pro své zabezpečení ve stáří udělali kulový s přehazovačkou.
A školství bez peněz? Co je to za nesmysl? Průměrná výše učitelských platů nijak nevypovídá o chudobě, nadstandardní délka dovolené a vcelku slušná jistota zaměstnání i v pozdním věku jsou určitě nespornými výhodami. Každý si může porovnat pracovní a platové podmínky ve školství se stovkami tisíc lidí zaměstnaných ve službách, obchodech, kteří místo stávkování musí velice makat a za menší peníze.
Někdo v tomto místě může namítnout, že učitelské povolání je poslání a s VŠ vzděláním, ale já bych rád připomenul slova demagoga v top ten hitparádě oranžových - Škromacha, který jako ministr práce a soc. věcí prohlásil na adresu drobných živnostníků: „Když se Vám to nelíbí přestaňte podnikat !" Proč neměřit stejným metrem i učitelům ?
Odboráři budou bojovat, ačkoliv jejich mandát je pochybný, jejich cíl už vůbec není cestou k lepším zítřkům, ale plnou parou back a my ostatní, kteří se s ideami třídního boje ztotožňovat nechceme, musíme doufat, že pánové Štěch a spol. než se odeberou do politického nebo odborového důchodu, nadělají co nejméně škod.
PS.: troufá si někdo odhadnout, kolik bude brát důchod takové odborářské přetrhdílo?